Plýtvání potravinami – výzva pro ECR

Odhaduje se, že až třetina veškerých potravinářských výrobků vyprodukovaných po celém světě skončí nespotřebována a podléhá náročné likvidaci. Jde o globální problém ekonomický, ekologický i etický. Moderní logistické koncepty na bázi globálních standardů Systému GS1 mohou významným způsobem pomoci snížit ztráty způsobené neefektivními procesy ve výrobě, skladování i na prodejní ploše.

Podle odhadů organizace Byznys pro společnost vyhodí průměrný Čech do koše za rok 170 kilogramů jídla v hodnotě 20 tisíc korun. Až 40 % Čechů přiznává, že vyhazuje potraviny i několikrát do měsíce. Průměrný občan EU se pak zbaví průměrně 180 kilogramů potravin ročně, to představuje více než 89 milionů tun za rok (podle údajů z roku 2012). Předpokládá se nárůst až na 126 milionů tun v roce 2020.

35–45 % potravin se ke spotřebiteli nedostane.

Největší skupinou plýtvající jídlem jsou podle všech dostupných pramenů domácnosti. Zde se vyhodí od 55 do 65 % potravin (zdroje se různí). Na řetězce připadá mezi 4 a 7 %, ostatní ztráty se dělí mezi výrobu a sklizňové ztráty (5 až 10 %), zpracování a skladování (15 až 20 %).
Plýtvání potravinami lze definovat mnoha různými způsoby a pro jeho měření neexistuje žádná jednotná metodika. Přesto se má obecně za to, že celosvětově dochází k vyplýtvání nebo ztrátám asi jedné třetiny potravin vyrobených pro lidskou spotřebu. OSN odhaduje celosvětové související hospodářské a environmentální náklady na přibližně 1,7 bilionu USD ročně.

Plýtvání potravinami představuje komplexní problém s příčinami vznikajícími v celém potravinovém řetězci, a proto je třeba podniknout kroky ve všech fázích řetězce s možnými přínosy pro všechny zúčastněné subjekty. Důraz by se měl klást na prevenci, neboť podaří-li se plýtvání potravinami zabránit, je to výhodnější, než když se musí tento problém řešit následně. Řešení daného problému si daly za cíl přední světové výrobní, logistické a maloobchodní společnosti spolupracující na platformě ECR. Česko-Slovenská iniciativa ECR se v rámci projektu FOOD WASTE zaměřuje jak na oblast prevence, tak i redistribuce. Klíčovými oblastmi, kde je možné ve vzájemné spolupráci dosáhnout významných úspor či zamezení vzniku potravinového odpadu, jsou sdílení dat, společná předpověď poptávky, plynulost dodávek a jejich optimalizace a samozřejmě optimalizace zásob a jejich řízení.

Účinnější logistika s využíváním dynamických informací v kódu GS1 DataBar


Zdroj: Evropský účetní dvůr

Na úrovni provozního řízení je nutné analyzovat vzájemný vztah dostupnosti zboží (OSA – tzv. On Shelf Avalibility vs. OOS – Out of Stock, situace „zboží není skladem“) a vzniku potravinového odpadu. Jedním z efektivních přístupů může být účinnější řízení s využitím automatizovaného snímání atributivních informací typu minimální datum trvanlivosti nebo šarže přímo na výrobku s využitím standardního čárového kódu nové generace GS1 DataBar.

Modely pro redistribuci


Zdroj: GS1 CR

Problém plýtvání potravin je stále naléhavější. Řeší jej většina vyspělých zemí. V některých evropských státech (Francie, Německo, Lucembursko, Dánsko, Rakousko, Švédsko, Srbsko, Švýcarsko, Rumunsko a Velká Británie) využívají konceptu sociálního supermarketu, kde je prodáváno zboží po vypršení data minimální trvanlivosti za snížené ceny. Další variantou jsou potravinové banky, kam jsou potraviny po překročení minimální trvanlivosti nebo s jejím blížícím se datem dodávány řetězci a jsou přerozdělovány sociálně slabým skupinám obyvatel. Obě varianty mají svoje výhody a nevýhody. U sociálních supermarketů je otázkou, kdo v nich smí nakupovat a kdo ne; např. v Rakousku je touto podmínkou příjem do 900 eur měsíčně, a týdně smí v sociálním supermarketu utratit jednotlivec pouze 30 eur. Registrovat se nakupující může jen v jednom sociálním supermarketu. Ostatní země mají podobná omezení pro nákup v sociálních supermarketech. V Dánsku to jsou zákaznické karty, které jsou vydávány na Úřadech sociálního zabezpečení těm, kdo nemají práci či jejich příjmy nedosahují minimálního příjmu, stejně tak jako v Rakousku je zde omezen týdenní nákup částkou 40 eur, která je nahrána na těchto kartách a týdně se obnovuje. Ve Švédsku mohou v sociálních supermarketech nakupovat všichni, kdo pobírají sociální dávky, tyto obchody zde zastřešuje charitativní organizace Stockholm Stadsmission. Sem je dodáváno zboží, které se blíží datu minimální trvanlivosti nebo je i krátce po něm.

Nosič GS1 DataBar umožňuje snímání dynamických dat, jako je datum minimální
trvanlivosti nebo šarže, a tím i efektivní slevový prodej takto označeného zbožíNosič GS1 DataBar umožňuje snímání dynamických dat, jako je datum minimální trvanlivosti nebo šarže, a tím i efektivní slevový prodej takto označeného zboží.
Zdroj: GS1 CR

Ve Velké Británii funguje trošku jiný systém: zboží po lhůtě minimální trvanlivosti nebo blízko této lhůtě je prodáváno se slevou 10–70 % v tzv. community shopech, ve kterých mohou opět nakupovat pouze členové. Členem komunitního obchodu se může stát pouze člověk, který bydlí v blízkosti obchodu a pobírá určité sociální dávky nebo má minimální mzdu, popř. pouze částečný úvazek a hledá práci na celý úvazek. Členem může být každý maximálně jeden rok a musí obchod navštěvovat minimálně jednou týdně, přičemž není určena částka, kterou může utratit. Obchod funguje spíše jako komunitní centrum, které se o svoje členy stará a dohlíží na to, aby se ze své špatné sociální i finanční situace dostali – mají na to jeden rok.

Všeobecně jsou sociální supermarkety, ať již pracují na jakémkoli principu, vnímány jako pozitivní krok, snižují plýtvání potravinami a pomáhají osobám v sociální či finanční nouzi.

Jak fungují potravinové banky?

Druhá metoda přerozdělování potravin s překročeným datem minimální trvanlivosti, potravinové banky, funguje na jednodušším principu. Potraviny jsou bankám darovány a je na bankách, jak tyto potraviny dále rozdělují. Nejčastějšími příjemci jsou organizace jako sociální centra, charity, neziskové organizace atd.

Dá se říci, že sociální supermarkety se zaměřují na jednotlivce, respektive přímo na konečného spotřebitele, zatímco potravinové banky na organizace, které s konečnými uživateli přicházejí do styku nebo se o ně starají i jinou formou (zajišťují jim ubytování, rekvalifikaci, lékařskou pomoc atd.). Na území každého státu by měly fungovat oba principy současně.

V rámci obou výše uvedených přístupů je třeba řešit několik provozních otázek, jako je doprava zboží, skladování a distribuce. U potravinových bank zajištují dopravu jednotliví dárci; skladování a distribuci potřebným pak zabezpečují potravinové banky. U sociálních supermarketů, které v ČR zatím nefungují, je logistika zajišťována provozovateli sociálních supermarketů.

Z hlediska ekonomické efektivity a udržitelnosti by bylo potřebné zamýšlet se nad oběma koncepty. U potravinových bank je nezbytné zajišťovat celý provoz z dalších zdrojů. Sociální supermarkety jsou schopny alespoň část provozních nákladů pokrýt vlastní činností.

Legislativa v ČR


Zdroj: GS1 CR

V České republice vstupuje od ledna 2018 v platnost ustanovení novely zákona o potravinách č. 180/2016 Sb., který se mění mj. takto:
36. V § 11 se doplňují odstavce 2 až 4, které znějí:
„(2) Provozovatel potravinářského podniku, který uvádí na trh potraviny v provozovně s prodejní plochou větší než 400 m2, je povinen potraviny, které nejsou v souladu s požadavky stanovenými tímto zákonem nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím požadavky na potraviny, ale jsou bezpečné, poskytnout bezplatně neziskové organizaci, která shromažďuje bezplatně potraviny, skladuje a přiděluje je humanitárním nebo charitativním organizacím, které poskytují potravinovou pomoc klientům sociálních služeb; tyto organizace určí ministerstvo rozhodnutím vydaným z moci úřední. Potraviny určené klientům sociálních služeb musí být následně uváděny na trh pouze bezplatně.
(3) Potraviny uváděné na trh jiným provozovatelem potravinářského podniku než provozovatelem uvedeným v odstavci 2, které nejsou v souladu s požadavky stanovenými tímto zákonem nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím požadavky na potraviny, ale jsou bezpečné, mohou být bezplatně poskytnuty neziskové organizaci, která shromažďuje bezplatně potraviny, skladuje a přiděluje je humanitárním nebo charitativním organizacím, které poskytují potravinovou pomoc klientům sociálních služeb; tyto organizace určí ministerstvo rozhodnutím vydaným z moci úřední. Potraviny určené klientům sociálních služeb musí být následně uváděny na trh pouze bezplatně.

Projekt ECR Food Waste

Čs. iniciativa ECR pro řešení otázky plýtvání potravinami vytvořila projektový tým, který zahrnuje zástupce prvovýroby – ovocnářů, farmářů, pěstitelů, výrobců a zpracovatelů potravin, obchodníků a odborníků z VŠE Praha a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Kolektiv se zabývá především oblastí redistribuce potravinových přebytků – tedy spoluprací mezi poskytovateli nebo dárci a příjemci darovaných potravin.

Oprávněný příjemce darovaných potravin se musí registrovat na ministerstvu zemědělství, v současné době je takto registrováno asi 60 subjektů – jedná se o potravinové banky, neziskové organizace a charity. Aktuálně probíhá podrobný dotazníkový průzkum na straně poskytovatelů – dárců s cílem zmapovat objem a strukturu potravinových přebytků a současně i způsob nakládání s těmito přebytky. Studie by měla poskytnout základní přehled o tom, jakou část potravinových přebytků tvoří ty které kategorie potravin a jakým způsobem je s nimi nakládáno. Tzn. jaká část je darována, jaký objem je využit například na zkrmení hospodářskými zvířaty či darován do zoo nebo útulků pro zvířata, jaký objem je přetvořen na kompost, kolik potravin skončí v bioplynových stanicích, jaké množství je nutno likvidovat a které skončí ve spalovnách či na skládkách jako odpad.

Druhým úkolem je vytvořit základní přehled příjemců i dárců a jejich připravenosti, včetně ověření kontaktních údajů, vybavenosti, co se týká skladování, přepravy a distribuce a podobně. Tento přehled může být následně využit pro další aplikace a systémy k zajištění efektivní logistiky. 

Více Plýtvání potravinami – výzva pro ECR

O autorovi – Tomáš Martoch

avatar: Tomáš Martoch

Business Development Senior Manager, Národní koordinátor Česko-Slovenské iniciativy ECR, GS1 Czech Republic

Je odpovědný za další rozvoj využívání Systému GS1 v nových sektorech. V období let 2008 – 2013 působil na pozici ředitele dceřiné společnosti GS1Servis.cz. Začátkem roku 2011 byl jmenován národním koordinátorem aktivit sdružení Česko-Slovenská iniciativa ECR, ve které jsou zastoupeni nejvýznamnější dodavatelé v sektoru rychloobrátkového zboží, maloobchodních řetězců a poskytovatelů služeb. V současné době odpovídá rovněž za přípravu národní platformy evropské Supply Chain Iniciativy.