30 let Systému GS1 u nás: Normalizační činnost od 80. let dodnes

Systém čárového kódu EAN byl v ČSSR zaváděn od přijetí Čs. obchodní a průmyslové komory za člena mezinárodního sdružení EAN International v roce 1983. Normalizační činnost započala z iniciativy Jaroslava Martinice v metodicko-technickém středisku EAN při Správě federálních hmotných rezerv.

Skupina pracovníků ČSOPK a SFHR začala překládat podklady podle specifikací EAN International. Kromě Jaroslava Martinice a Kristiny Radníkové (která vedla autorský kolektiv, jenž v roce 1987 nákladem 2000 kusů vydal první publikaci o kódech EAN v českém jazyce) se na přípravných pracích podíleli také Renata Kupová (SFHR), Jana Lukešová (IMADOS, s. p.) a Petr Wallenfels (ČSNI).

Tato publikace a dále Specifikace EAN International a německé normy DIN byly následně využity pro přípravu norem (ČSN) na označování zboží symboly čárového kódu EAN. Normy stanovovaly zásady, jimiž se řídilo umístění symbolů EAN-13 a EAN-8 na obalech pro spotřebitelská i skupinová balení, datovou strukturu symbolů, technologii tisku, problematiku redukce symbolů a další podmínky, jejichž dodržení bylo nezbytné pro správnou funkčnost čárových kódů.

Pochopitelně v té době to byly normy závazné, což vzhledem k situaci, která na trhu byla, bylo spíše kladem. Mnohému uživateli zjednodušily normy orientaci v dané problematice a přiměly zejména podniky uvádějící zboží na trh k pozvolnému označování svého zboží čárovými kódy.

Vzhledem k tomu, že techniky uvádění čárových kódů na zboží měly přímou vazbu na obaly, řešila se příprava a projednávání návrhů norem v rámci TNK.78 OBALY při ČSNI. V té době byla předsedkyní této komise Jana Lukešová, která ve spolupráci s hlavním garantem Jaroslavem Martinicem a Renatou Kupovou normalizační práce podpořila.

Ve druhé polovině 80. let byla nastolena otázka zavedení systému EAN v teritoriu RVHP. Drtivá většina zboží na pultech obchodů pocházela ze zemí RVHP a o jeho označení čárovými kódy v systému EAN ve výrobě i na pultech bylo nutné vážně uvažovat. Proto byl z popudu Československa při projednávání plánu normalizačních prací v rámci RVHP navržen normalizační úkol, který měl pokrýt hlavní problematiku systému EAN. Podkladovými materiály pro schválení normalizačních prací byly návrhy závazných ČSN. Daný úkol včetně zpracovatele (ČSSR) byl v Radě RVHP schválen. „S návrhem vytvořit normy pro RVHP přišel Jaroslav Martinic. Důvody byly prosté. Obával se, že by jiná země z bloku RVHP nemusela normy připravit v souladu s mezinárodními specifikacemi,“ vysvětluje Jana Lukešová. Tým vedený Jaroslavem Martinicem z pozice řešitele státního výzkumného úkolu přeložil, zpracoval a připravil první návrhy norem RVHP pro projednání.

Československé normy pro RVHP

„Proces projednávání norem byl podle očekávání komplikovaný, protože do něj zasahovali zástupci pracovních skupin dalších členských zemí RVHP. Naší snahou bylo neustupovat a držet se přísně specifikací EAN International, což se zdařilo. Normy byly schváleny v námi navrhované podobě,“ říká Jana Lukešová. Příprava norem si vyžádala více než dva roky. První šestnáctistránkové normy upravující oblast automatické identifikace pomocí symbolů EAN vyšly ve druhé polovině roku 1987. Je nutné připomenout, že zavádění mezinárodních norem bylo velmi obtížné, nicméně jejich využití a začlenění do norem RVHP bylo jednou z mála schůdných cest. To se v tomto případě podařilo.

Paralelně vedle této činnosti byla zahájena příprava čárových kódů v praxi. Na ministerstvu průmyslu panoval názor, že by se měly prioritně označovat výrobky textilního průmyslu, avšak Jaroslav Martinic prosadil důraz na produkty potravinářského průmyslu. „Jak ukazovala praxe ze států s tržní ekonomikou, automatická identifikace se zpočátku skutečně nejvíce rozšiřovala v oblasti potravinářských výrobků a do spotřebního zboží a oděvů pronikla o něco později, a to již na oborové úrovni,“ pokračuje Jana Lukešová.

Vstup do Evropského výboru pro standardizaci

Po roce 1989 a krátkém útlumu se situace v oblasti normalizace změnila. Podle nového zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, se technické normy staly dobrovolnými. Platí však nepsaný zákon, že normy jsou do určité míry součástí právního vědomí každého státu, jsou základnou jeho znalostí a napomáhají a ovlivňují rozhodování. To platí i pro oblast výměny dat, do níž jsou zahrnuty i čárové kódy. Například rozhodne- li se kdokoliv používat v rámci otevřeného trhu čárový kód EAN/UPC, musí se podřídit příslušné mezinárodní specifikaci nebo evropské (případně zavedené národní) normě.

Od roku 1997 se stala ČR plnoprávným členem CEN (European Committee for standardization) a později pak CENELEC (European Comittee for Electrotechnical Standardization). To pro ČR znamenalo změnit systém spolupráce s těmito evropskými organizacemi a přizpůsobit uspořádání technické normalizace na národní úrovni novým podmínkám.

V roce 1993 vznikla při Českém normalizačním institutu jako jeho poradní orgán TNK 42 – Výměna dat. Jejím prvním předsedou se stal Petr Wallenfels. Náplní této komise bylo vše, co souviselo s obsahem informačního systému, tedy s daty, a to od jejich identifikace přes definice datových prvků, metadata, zpracování, bezpečnost atd. Její činnost vycházela ze dvou projektů. Jeden byl původem z Československa – Jednotná údajová základna – a druhý vycházel z prací OSN EHK WP 4 – Usnadňování procedur v obchodu, projektu EDIFACT Elektronická výměna dat pro obchod, správu a dopravu a norem, které zpracovávala pro tuto oblast ISO/IEC JTC 1. Součástí těchto projektů a norem byla i identifikace entit, do níž patřila i identifikace výrobků a zboží pomocí čárového kódu. Z těchto důvodů se problematika čárových kódů přesunula z TNK 78 Obaly a začlenila se do této TNK. Členem této komise se stal Vladimír Škultéty za EAN ČR a Jana Lukešová tehdy již za MSB LOGISTIK, s. r. o.

S ohledem na rozsáhlost témat řešených v TNK 42 Výměna dat byla v roce 1997 na popud Jaroslava Martinice ustanovena pracovní skupina Čárové kódy, jejíž členové byli odborní partneři EAN ČR: KODYS – Ing. Vonásek, ESP, s. r. o. – Ing. Pištora, Uni-Code – Ing. Marek, ICS – Ing. Cepník, MSB LOGISTIK – Ing. Lukešová, GRAFOTECHNA – Ing. Bašus. Pod vedením Jaroslava Martinice se pracovní skupina scházela podle potřeb a nutnosti projednávání a přípravy stanovisek k jednotlivým návrhům mezinárodních norem i norem zaváděným do soustavy ČSN. Na práci této pracovní skupiny se podílel Petr Wallenfels za ČSNI. Co se týče mezinárodní spolupráce v oblasti čárových kódů, je činnost TNK 42 zaměřena zejména na ISO/IEC JTC 1/SC 31 Automatická identifikace a techniky sběru dat, jejímž je Česká republika členem. Rozšíření mezinárodní spolupráce přineslo členství České republiky v CEN, a to v komisi CEN TC 225 AIDC technologie.

GS1 Czech Republic v komisi TNK 42

Postupem času byla činnost pracovní skupiny pro čárové kódy v TNK 42 omezena. Se zánikem Českého normalizačního institutu byla národní normalizační organizace začleněna do Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a spolupráce v oblasti čárových kódů byla plně obnovena. GS1 Česká republika je zastoupena v TNK 42 osobou Michala Bílého. Výměna dat, který koordinuje národní normalizační činnost v rámci ISO/IEC JTC 1/SC 31 a CEN TC 225. Dále se významně podílí spolu s Janou Lukešovou na zavádění mezinárodních norem do českého národního prostředí. Jejich činnost zahrnuje i projednávání návrhů mezinárodních norem a přípravu příslušných stanovisek.

O autorovi – Mikuláš Černý

avatar: Mikuláš Černý

odpovědný redaktor, Redakce GS1 INFO 859

Odpovědný redaktor časopisu GS1 Czech Republic INFO 859 a koordinátor projektu GS1 Czech Republic www.rfid-epc.cz .